Titulní stránka
Poslední aktualizace stránky: 14. února 2023 - 14:25Volvox.cz si právě čte 12 lidí
e-mail

Novinky O nás Katalog Kavárna Zajímavosti, archiv Zajímavé odkazy na internetu Veletrhy Obsah koąíku
O NÁS


Kontakty

Knihkupectví

Katalog ISBN

TOP 50

Napsali o nás

HLEDÁNÍ


Potvrdíte stiskem ENTER

Rombach, Heinrich. Přicházející bůh: Hermetismus – Nový světový názor

Rombach, Heinrich. Přicházející bůh: Hermetismus – Nový světový názor. Překlad Radana Studenovská.
Praha: Volvox Globator, 2022. 177 stran. Edice Alef. ISBN 978-80-7511-675-8.

Předmětem této recenze je stěžejní dílo německého představitele „strukturní antropologie“ filosofa Heinricha Rombacha (1929-2004), jímž se završuje sbližování akademického a esoterního pojetí hermetismu.

Esoterické učení Herma Trismegista se realizuje ve dvou odlišných pojetích, akademickém a esoterním. V prvém z nich bývá hermetismus většinou chápán jako specifická forma řeckého novoplatonismu, jehož pramenem je soubor Hermovi připisovaných spisů Corpus hermeticum. V období renesance se pak vedl mezi teology spor o to, zda Hermovo učení patří mezi prameny „věčné filosofie“, či nikoli. Proud tzv. „náboženského hermetismu“ se snažil smířit hermetismus s katolickým pojetím náboženství a filosofie „učitele církve“ svatého Tomáše Akvinského (např. M. Ficino). Druhý proud reprezentoval „kacíř“ Giordano Bruno, který v rámci Hermova učení prosazoval i „pohanskou magii“ (ta našla později klasické základy v díle o „okultní filosofii čili magii“ C. Agrippy z Nettesheimu). V raném novověku se hermetismus úzce propojoval s dalším nalezeným proudem esoterismu, s židovskou kabalou (Ch. Knorr von Rosenroth, J. Reuchlin). Tento splývavý hermetický synkretismus vyústil do západního „rosekruciánského osvícenství“, jež bylo reakcí na vítězné tažení jednostranného osvícenského rozumářství.

Akademicky pěstovaný hermetismus byl zejména v 19. Století ostře oddělován od hermetismu pojatého jako druh okultního esoterismu, v němž akademikové spatřovali určitou formu pověry. Nicméně esoterní hermetismus, zahrnující astrologii, alchymii a magii, měl v „alžbětinském období“ rosekruciánství (J. Dee, R. Fludd) mezi zasvěcenci řadu významných vědců své doby: například matematik a fyzik Isaac Newton po sobě zanechal víc spisů o alchymii a hermetismu než o fyzice a mechanickém modelu světa, který je základem fyzikálních technologií.

Zatímco akademické pojetí hermetismu bylo pokládáno za vědecké, okultně-esoterní hermetismus byl chápán jako nevědecký, a to až do doby, kdy se tzv. „vědecké pojetí světa“ začalo stále více ukazovat jako sporný, pragmaticko-naturalistický, historicky omezeně platný a „mentálně konstruovaný model“, který ignoruje vše za hranicemi každodenního i vědecko-empirického pojetí (rozdíl tzv. „přirozeného“ a „vědecky pojatého světa“). Dnes je již zcela evidentní, že za hranicemi empirického světa vystupuje další, tzv. transcendentní svět, který ze svých hlubin vysílá podivuhodné signály. Objevy posledních desetiletí ukazují, že řada přírodních, s exaktními metodami pracujících věd (především antropologie a kosmologie, ale i biologie a fyzika) musí nezřídka ve svých teoriích začínat od nuly. „Strunový model kosmu“ resp. jeho poslední verze počítá s jedenácti dimenzemi, které lze vyjádřit už jen matematickou formalizací.

Autor knihy Přicházející bůh Heinrich Rombach byl žákem významných filosofů Eduarda Husserla a Martina Heideggera. Fenomenologii světa věcí, jevů a lidské existence rozšířil Rombach o fenomenologii „druhého světa“ respektive „protisvěta“ („Gegenwelt“), „stříbrného světa“ metafyziky či „světa magie“. V polemice o hermeneutice, v širším smyslu o teorii výkladu či vysvětlování, kterou vedl s jiným německým významným filosofem Hansem Georgem Gadamerem, postavil proti racionalismu konvenční hermeneutiky hermetiku coby legitimní metodu chápání onoho „druhého světa“ za hranicemi empirického poznání, světa transcendence. Jde tu, hrubě naznačeno, o gnoseologický rozdíl mezi pojmy a symboly, mezi logickým a intuitivním myšlením. Duchovní kultury lidstva má – podle F. Nietzscheho – dvě kategorie pojetí světa a životního stylu: apollinskou a dionýskou, tedy střízlivě racionální a bouřlivě emoční. Zlatým věkem dionýské duchovní kultury byl starořecký orfismus, dnes jen uboze nahrazovaný drogami a odlidštěným sexem. Svět člověka se stal ne-lidským, zejména v rámci mezilidské komunikace. Avšak stále existuje možnost obrození a nápravy, kterou pro Rombacha symbolizuje jedna z dvojice Michelangelových soch „Den“ a „Noc“, umístěných na náhrobku Lorenza II. Medicejského ve Florencii. Alegorická postava probouzejícího se muže symbolizuje vstup do nového dne povýšeného na úroveň „přicházejícího boha“ (jedno z dávných pojmenování Herma Trismegista, chápaného mimo jiné jako „průvodce života“, („psychopompos“), „který zanechal stopy ve všech mytologiích, avšak pouze jednou, u Řeků, byl viděn ve své celistvosti“. Evropské osvícenství se postaralo o to, aby duch zmizel, a v tomto smyslu pak „je vystavěn moderní svět jednorozměrně a bezduše, nelidsky a primitivně“.

Rombach svou odpověď na otázku, co může člověku přinést znovu „přicházející bůh Hermés“, podává v duchovním panoramatu své knihy. Já mohu na tomto místě jen velmi obecně poznamenat: namísto světa zbaveného tajemství v kvaziracionálních hypotézách může člověku přinést duchovně vzrušující smysl pro cesty k tajemství světa.

 

LOGOS, Sborník pro esoterní chápání života a kultury 2021 2022, únor 2023, Milan Nakonečný

© 1991-2024 VOLVOX GLOBATOR
Vytvořilo a spravuje studio LAMA

Počet přístupů na tuto stránku: 338