Po 92 letech Rabelaisův Pantagruel v novém překladu Patrika Ouředníka

Jediný dostupný překlad stěžejního díla světové literatury je dnes kolektivní překlad tzv. Jihočeské Thelémy z roku 1931. Po 92 letech se nového překladu ujal Patrick Ouředník, který v předmluvě mimo jiné píše: "Pantagruel není jediná svobodná kniha v západní literatuře – ale dost možná nejsvobodnější. Nikoli však pro svou „společenskou nevhodnost", nýbrž pro svou formální smělost, pro onen krok do neznáma, vlastní velké literatuře."

Co je literární experiment? V první řadě otázka, jakou moc má spisovatel, co všechno si může dovolit, je-li jeho demiurgovská všemohoucnost skutečně bez hranic. Zdrojem fascinace, již nad Pantagruelem pocítily stovky čtenářských generací, je prvořadě bezstarostnost, neomalenost, s jakou Rabelais porušuje veškerá románová a vypravěčská pravidla. Počínaje předmluvou: respektuje-li v ní autor formální rétorická pravidla tak, jak je ustanovili Aristotelés a Cicero, pak pouze do chvíle, kdy se sprostě oboří na čtenáře, kteří by o jeho slovech mohli pochybovat. Jakou důvěru lze mít v řečníka, který spílá svým posluchačům a posílá je do pekla?
Patrik Ouředník z předmluvy

V roce 1532 vyšla v Lyonu anonymní knížka lidového čtení Grandes et inestimables chroniques du grand et énorme géant Gargantua contenant sa généalogie, la grandeur et force de son corps, aussi les merveilleux faits d'armes qu'il fit pour le Roi Artus (Velké a velmi cenné letopisy velkého a nezměrného obra Gargantuy, obsahující jeho rodopis, velikost a sílu jeho těla, jakož i podivuhodné souboje, jež svedl pro krále Artuše), nevalné kolportážní zboží, v jehož lidové fantastice dožívaly motivy, jež kdysi uvedly do francouzské literatury veršované romány zpracovávající artušovské látky (Gargantuovy rodiče Grandgousiera a Gargamellu v tomto vyprávění stvořil Artušův čaroděj Merlin z kostí velryby). Tohoto literárně subalterního dílka se – jak Rabelais bude tvrdit – prodalo naráz víc výtisků než bible za devět let. Rabelais se jím inspiruje a napíše – velmi rychle – jeho pokračování: knihu o Pantagruelovi, Gargantuovu synovi.

Rabelaisovi táhne na čtyřicet a možná na padesát, když poprvé bere pero do ruky, aby se stal spisovatelem. Důvody, proč tak činí, jsou nabíledni: píše, aby si finančně pomohl, aby také vyrobil knihu, které se prodá víc než biblí. Dost možná že to ani nebyla osobní volba a že šlo o prostou tiskařskou objednávku. Kniha, vydaná u dalšího lyonského tiskaře Clauda Norryho ještě v témž roce 1532 a podepsaná anagramem Alcofribas Nasier (tento druh literatury, o jejíž podřadnosti řečtinář a latiník Rabelais dobře věděl, se vskutku nehodil k váženému lékaři), nese příznačně jarmareční titul: Les Horribles et épouvantables faits et prouesses du tres renommé Pantagruel, roi des Dipsodes (Chrabré a hrůzostrašné skutky slovutného Pantagruela, krále Dipsodů [Žíznivých]). Je opatřena předmluvou, v níž nepřeslechnutelně zní hlas jarmarečního vyvolávače: „Ta kniha nemá sobě rovnou, je nesrovnatelná a nepřekonatelná. Dám za to ruku do ohně, přisámbůh." Sorbonna spis zakazuje, ale Rabelais už přišel psaní na chuť...
Jiří Pelán, z doslovu

VELESLAVNÍ a ušlechtilí rekové, pánové urození i neurození, vy, kdož se rádi oddáváte spanilomyslným a počestným kratochvílím, vy, kdož jste kdysi četli Velkou a neocenitelnou kroniku obra Gargantuy a věnovali jí, co lidé zbožní a jemnocitní, svou důvěru a víru, a přečasto s ní trávili ctnostné chvíle ve společnosti počestných dam a slečen; a když už jste si neměli co říct, líčili jste jim ty skvostné příběhy, za což si zasloužíte velikou chválu a věčnou vzpomínku.

Přeji si vroucně, aby každý zanechal práce a povinností, stroze odbyl své obvyklé činnosti a oddal se cele našemu vyprávění o králi Dipsodů, velikém Pantagruelovi, aniž by se jeho duch musel zaobírat čímkoli jiným, a aby se je naučil nazpaměť pro případ, že by zaniklo tiskařské umění nebo knihy zmizely z povrchu zemského. Tak je bude moci předat nepoškozené svým dětem a lidem následným a přeživším takříkajíc z ruky do ruky, tak jako se předává utajované náboženství. Neboť je v té knize daleko více prospěšnosti, než se domnívají nadutci stižení prašivinou, kteří rozumějí žertu méně než právník Raclet Justiniánovým Institucím.

Znal jsem mnohé mocné a urozené pány, kteří lovili vysokou i kachny; a pakliže nenašli zvěř podle zálomků, či klouzal-li sokol bezradně po nebi, zatímco oběť mizela mávajíc křídly, byli ti páni tuze zkroušeni, jak si jistě umíte představit. Avšak tu vzpomněli neocenitelných skutků řečeného Gargantuy a rázem zaplašili nudu i chmurné myšlenky. Jiní zas (a není to žvást) promrhali skrze vleklou bolest zubů všecky své úspory a statky za felčary bez sebemenšího výsledku; a nenalezli lepší způsob, jak se zubolení zbavit, než obložit si líci stránkami z Kroniky, zabalenými v nahřátém plátně a posypanými léčivým práškem z hrdobrdoprdu. A co říci o nebohých syfiliticích a podagristech? Ó! Jak často jsme je vídali promaštěné skrz naskrz; obličej jim zářil jako klika od udírny špeku, zuby jim cvakaly jako pedály varhan a z huby jim stříkala pěna jako kanci, kterého smečka psů zahnala do rokle! Nuže, čeho si žádají? Veškerou útěchou je jim naslouchat četbě z té knihy a spatřili jsme mezi nimi takové, kteří ležíce v potírně jako v limbu vzývali stero sudů ďáblů, natolik si byli jisti tím, že pocítí úlevu, jakmile se někdo ujme předčítání, nejinak než ženy při porodu, které naslouchají příhodám ze života svaté Markéty. Je to snad málo? Jmenujte mi jedinou knihu v jakémkoli jazyce, v jakémkoli oboru či vědě, která by měla podobné ctnosti; zaplatím vám mísu drštěk. Nikoli, pánové, nikoli. Ta kniha nemá sobě rovnou, je nesrovnatelná a nepřekonatelná. Dám za to ruku do ohně, přisámbůh. A tvrdí-li někdo opak, nazvěte ho kůží nabitou, močhubou, držkounem, šejdířem a předurčencem.
z předmluvy autora

kosmas.cz/oko/aktuality, 17. 3. 2022

© 1991-2024 VOLVOX GLOBATOR
Vytvořilo a spravuje studio LAMA

Počet přístupů na tuto stránku: 780