Titulní stránka
Poslední aktualizace stránky: 21. března 2022 - 16:47Volvox.cz si právě čte 6 lidí
e-mail

Novinky O nás Katalog Kavárna Zajímavosti, archiv Zajímavé odkazy na internetu Veletrhy Obsah koąíku
O NÁS


Kontakty

Knihkupectví

Katalog ISBN

TOP 50

Napsali o nás

HLEDÁNÍ


Potvrdíte stiskem ENTER

V našem kostele dojde k odhalení


Hlavní hrdina prózy Měsíc na venkově dokázal přežít peklo v zákopech první světové války. A tato křehká novela zas dokázala přežít více než čtyřicet let dlouhé čekání. Britský autor J. L. Carr je představen českým čtenářům vůbec poprvé.

Čím se liší první světová válka od té druhé? Druhá světová válka měla jistě nepoměrně více civilních obětí, první světová válka zas vedle nesmyslně vysokého počtu zabitých mladých mužů, kteří bojovali o stovky metrů rozbahněné krajiny, po sobě zanechala i velké množství nejrůznějších zmrzačených vojáků. Ostatně známe to též z literárních děl. Jednou ze zápletek Milence lady Chatterleyové (1928) D. H. Lawrence je přece fakt, že manžel hlavní hrdinky se vrátí z bojiště na invalidním vozíku. I proto si je lady Chatterleyová nucena najít náhradního milence v hajném Mellorsovi.

Chtělo by se říct, že dnes je první světová válka v zájmu o literární a filmové zpracování převálcována právě druhou světovou. I tak si vzpomeneme kupříkladu na nedávný snímek 1917 (2019) a též dva francouzské romány, které nabízejí vynalézavou zápletku, založenou na zmrzačení hlavních hrdinů. Prvním jsou Příliš dlouhé zásnuby (1991) Sébastiena Japrisota, jež se dočkaly filmové adaptace s Audrey Tautou, a filmové zpracování má za sebou i román Na shledanou tam nahoře (2013), za nějž Pierre Lemaitre obdržel Goncourtovu cenu. Ne náhodou jsou obě zmíněné vynalézavé zápletky dílem spisovatelů, kteří mají na kontě i detektivní příběhy.

 

Všecka vlnobití tvá

Tom Birkin byl na frontě první světové války v britské uniformě, dokonce jako předsunutý signalista. Přežil, nicméně i tak je válka v novele Měsíc na venkově J. L. Cara všudypřítomná. Taky proto, že Tom Birkin si odnesl památku, která je neustále patrná – zvláštní tik ve tváři. Ten si přijíždí léčit klidem do Oxgodby. Je léto 1920, on je uměleckým restaurátorem a právě jej s jiným mužem opustila manželka, takže ho život v Londýně přestal těšit.

I proto přijal zakázku na odhalení a zrestaurování středověké nástěnné malby v tamním kostele. Zdá se to jako skvělý program na léto, navíc má tom prázdné kapsy a potřebuje peníze. Přitom vykonává práci namáhavou a vzácnou. Už jeho předchůdce mu zlomyslně přednášel o „nadějných vyhlídkách“: „Je to dobré řemeslo, chlapče. Zatraceně nejisté a nuzné, ale pokud emeslo obnáší kvalifikovanou práci, kterou hned tak někdo nesvede, pak je to dobré řemeslo. Proto jsme skoro na vymření. Teď už jste jenom dva, ale George Peckover má tak špatný oči, že co nevidět spadne ze žebříku. Pak budeš, chlapče, hladovět bez konkurence.“ Několikrát se rovněž v Měsíci na venkově probírá otázka, zda restaurátor je, či není umělec. Zda je pouhý sluha starých umělců, či něco víc.

Tom Birkin se noří do osamělé práce, spí nepohodlně ve zvonici, celý den stojí na lešení, jí prostě, nicméně i tak to vyznívá jako venkovská idyla. Zvlášť ve stínu války. O ní je zmínka nejen v souvislosti s hlavním hrdinou, narážíme na ni například i v souvislosti s fotografií mladíka z jednoho vesnického stavení, který na frontě padl.

Přičemž je tu ještě další osamělý pracovník, jenž se snaží odhalit minulost. Charles Moon má stejného zadavatele, ale spí pro změnu ve stanu a hledá hrob mimo hřbitov. I tento svérázný muž prošel peklem zákopů: „Jeho vizáž, připomínající verš žalmu ,všecka vlnobití tvá a rozvodnění tvá na mne se svalila‘, ho prozradila ještě dřív než tři dírky na ramenou jeho vojenské blůzy, v nichž mu kdysi seděly kapitánské hvězdičky.“

 

Všechno už je jasné

Měsíc na venkově, vydaný v překladu Rudolfa Chalupského a Pavlíny Janáčkové nakladatelstvím Volvox Globator, opravdu může mnohdy působit jako snaha o vykreslení venkovské idyly, navíc když je způsob podání J. L. Carra tak okouzlující. Český čtenář proto bude jistě cítit blízkost i takovým dílům, jako je Vančurovo Rozmarné léto či Hrubínova Romance pro křídlovku. Protože jsou tu věty, které jako hebké kladívečko udeří do čtenářova čela: „Bylo asi sedm hodin a takové ticho, že kdyby někdo kilometr od nás promluvil, byl bych mu klidně mohl odpovědět.“ Tom Birkin je totiž dobrý pozorovatel, nevšedně empatický: „Možná to však byl pouze nesmírně plachý člověk, jenž se snažil projevovat zájem o lidi a záležitosti, které mu ve skutečnosti byly lhostejné.“

Nesmíme přitom zapomenout, že hlavní hrdina je osamělý, ženou opuštěný a v Oxgodby se kolem něj v soustředěných kruzích pohybuje hned několik krásných mladých žen, především reverendova manželky. Což pro Toma Birkina znamená, že je toto území zapovězeno. Vedle toho je typickým váhavým střelcem, jenž si vždycky okamžitě uvědomí, že prováhal ten správný okamžik, místo aby ho prostě dokázal neprováhat.

Naopak vyniká v mluvení a naslouchání – logicky v dialozích se ženami, u nichž si na víc netroufne. Na otázku „Uměl jste vždycky tak dobře naslouchat lidem?“ odpovídá větami, nad jejichž bezelstnou moudrostí se doslova tají dech: „Matka byla tichá žena. Seděla třeba hodinu u šití či štupování a neřekla ani slovo. Občas sevřela rty a kradmo na někoho z nás pohlédla. Když jsme měli nějaké problémy ve škole, nechala si všechno povědět, na jednu dvě věci se zeptala a my jsme si nakonec uvědomili, že je nám už všechno jasné.“

Novela J. L. Carra sice nemá žádný velký dramatický oblouk, přesto si lze velmi dobře představit, že by byla inscenována třeba v přírodních scenériích českokrumlovského otáčivého hlediště. Všechno se odehrává v úhledné cykličnosti – Tom Birkin dělá každý den totéž a do toho jen občas navštěvuje venkovany v jejich příbytcích, když ho pozvou na oběd, aby narušili vlastní stereotyp. Ovšem daleko častěji za ním jednotlivě chodí, aby si popovídali a taky viděli, jak jeho odkrývačský podnik pokračuje. Hovor probíhá na velkou vzdálenost mezi restaurátorem na lešení a vesničany, kteří stojí dole v kostele či sedí v lavici a většinou se vytrácejí bez pozdravu.

 

Malý skvost

Tom Birkin v souvislosti se svým řemeslem – uměním mimo jiné zmiňuje jedno staré dobré pravidlo, které zní: pozoruj dlouho a zasahuj málo. A to je i metoda J. L. Carra. Protože to, co dělá z Měsíce na venkově malý literární skvost, nejsou jen krásné věty a vypravěčova jemnost a soucit, ale především to, jak je celá novela decentní, aniž by něco zakrývala. Britský autor díky tomu nabízí velkorysé nazírání lidského počínání a nemusí cokoli retušovat. Krása Měsíce na venkově spočívá též v přesných popisech, nicméně J. L. Carr vše říká, až když je čas, nespěchá, je uvážlivý.

Jako důkaz můžeme uvést kupříkladu pasáž, kdy se Tom Birkin při návštěvě Riponu, kam je „odvlečen“ jako součást výpravy oxgodbyských metodistů za novým harmoniem, náhodně v pekárně potká s bývalým spolubojovníkem, jenž nám řekne to, o čem Tom Birkin pomlčel. Seržantova slova před námi však nesmlčí: „Naposledy jsem ho viděl v Bapaume ve vojenské ubytovně, které to urvalo střechu. ,Odváželi tě na káře,‘ vzpomínal si. ,Co to s tebou bylo - asi nervový otřes po výbuchu granátu, co?‘ “

Stejně tak nám i Tomu Birkinovi seržant poví něco, co jsme netušili o Charlesi Moonovi, jenž hledá hrob a spí ve stanu: „U vojenskýho soudu mu to dali sežrat. Vychutnali si ho. ,Ohrožení mravní výchovy mladých mužů‘...,Zostuzení královské komise‘... tyhlety kecy. Všechno ještě zhoršilo to, že předtím dostal vyznamenání za statečnost... Dali mu ho hned po akci. Přitáhl jednoho maníka, kterej uvízl v drátech, a vrátil se ještě pro jednoho, když ho uslyšel řvát, třebaže mu muselo bejt jasný, že je to s ním beznadějný... Asi jsem ti to neměl říkat. Nech si to pro sebe. Radši mu neříkej, že jsme se potkali.“

Což je další příležitost, aby se projevila empatie Toma Birkina, jemuž nijak nevadí fakt, že je Moon homosexuál, daleko víc ho na té historce irituje něco jiného: „Úděsná byla ale představa, že nezávislý člověk hrdé mysli je zavřený jako zvíře ve vojenském vězení, kde musí snášet tu příšernou sebranku, jaká si vždycky nějak najde cestu do čela takovýchto institucí.“

Měsíc na venkově (1980) je vůbec první do češtiny přeloženou knihou britského prozaika Josepha Lloyda Carra (1912-1994). A při čtení biografických údajů můžeme vidět, že novela vykazuje mnoho prvků ze života autora a jeho rodiny – metodisté, venkovské prostředí, práce na železniční stanici...

Bojů v zákopech první světové války se náš spisovatel pochopitelně vzhledem k věku účastnit nemohl, nicméně rok narození naznačuje, proč se v Měsíci na venkově hraje tak výrazně idylická karta. Patrně to bude mít souvislost se vzpomínáním J. L. Carra na dobu dětství.

Co dělá z Měsíce na venkově malý literární skvost, nejsou jen krásné věty a vypravěčova jemnost a soucit, ale především jak je celá novela decentní, aniž by něco zakrývala.

 

Literatura nemusí soutěžit

Tato próza byla dokonce nominována na Bookerovu cenu, nakonec si ale odnesla pouze ocenění listu Guardian, příběh se taky dočkal filmové podoby z roku 1987 s Colinem Firthem a Kennethem Branaghem.

Ostatně, filmového zpracování se z autorovy tvorby dále dočkal román A Day in Summer (1963) a nominaci na Bookerovu cenu získal též román The Battle of Pollocks Crossing (1985). V bibliografii J. L. Carra najdeme rozličné přběhy, vždy ovšem tak či onak souvisí s jeho životem – ať už se jedná o učitelské působení v Americe, či hraní amatérského fotbalu. Díky němu vznikla humoristická próza How Steeple Sinderby Wanderers Won the F. A. Cup (1975), jakási vzdálená příbuzná Bassovi Klapzubovy jedenáctky. A jelikož britský prozaik vycházel z vlastních zkušeností, nepřekvapí ani, že některé pozdější knihy se vracely k hrdinům z předchozích románů. Snad se jejich překladů ještě dočkáme.

Český převod Měsíce na venkově tak znovu potvrzuje, že literatura není soutěž v čerstvosti a v bezvadném vyhovování současným trendům. Právě naopak: podobné překladové „novinky“, stejně jako možnost hledat a nacházet vzdálené blížence mezi knihami dávno vydanými jsou dokladem toho, že život autora a život jeho textů jsou něco naprosto odlišného. Tento proces hledání a nacházení je vlastně rovněž jakýmsi nikdy nekončícím restaurováním, přenastavováním přítomného okamžiku.

Nevšedně příjemným setkáním je český překlad prózy J. L. Carra i díky dalšímu aspektu. Při čtení Měsíce na venkově naprosto padá pod stůl otázka důvěry, respektive nedůvěry. Od první chvíle máme pocit, že Tom Birkin, potažmo J. L. Carr, je náš přítel, jenž je maximálně upřímný. A i v případě, že by to byl pouze důsledek dokonalého předstírání, to lze vnímat jako potvrzení faktu, že je novela „udělána“ natolik dobře, že nezadá jakýkoli podnět k podezření. Což je mimochode součást literárního umění. I v něm lze bohatě uplatnit Tomovo zlaté pravidlo: pozoruj dlouho, zasahuj málo.

 

Lidové Noviny, 5. 2. 2022, Ondřej Horák, literární kritik

© 1991-2024 VOLVOX GLOBATOR
Vytvořilo a spravuje studio LAMA

Počet přístupů na tuto stránku: 770