Queneau, Raymond: Děti bahna, pokus o recenzi

Sto tisíc miliard kenoů ani jedna recenze rozhodně
Raymond Queneau: Děti bahna, překlad Ladislav Šerý, doslov Patrik Ouředník, vydal Volvox Globator v  edici Symposium, Praha 2002, 336 s.

Napsat něco krátkého a výstřižného o Raymondu Queneauovi není nikoliv tak snadné, jako přišpendlit tučného brouka na stěnu do sbírky mezi ostatní přírodu. Mezi queneaulogy platí (sic o tom nikomu neříkají), že vykroužit doslov nebo portrét výšejmenovaného je vždy otázkou zatě a obtěžující volby. Dílo Raymonda Queneau se vám (Vám zatím ne!) v hlavě může doplňovat a uspořádávat klidně po celý život (mně zatím jojo). Roztříštěné barevné zrzadlo queneauovského světa se v hlavičce neustále přesouvá, právě proti dostředivé tendenci eseje, kterou zrovna píšete (zase jenom já). Nikdy neřeknete všechno, a přesto vyvoláte ošidný konečný dojem z portrétu: tak to je on: Raymond Queneau! (tak tady nás bude víc) Ovšem vy i nadále víte (vy rozhodně nevíte nic, pochopitelně), že: "To tedy rozhodně není on, pane policisto!". A motýl lapen vaší síťkou i nadále uniká... (o síťkách zase nevím nic já... až na tu, co lapí z péra ptáky).

Pročetl jsem postupně všechny české doslovy k překladům Queneauových knih a prostě musím říct, že se, až na některá nevyhnutelná, a nudíž i opakující se klišé, v zásadě liší ve výsledcích svých snah zachytit autora a jeho dílo. Tyto doslovy, dopředně marné a omezené ve svém úsilí interpretovat do češtiny předhozené dílo, na jehož ocase se vezou a nechávají vést, se většinou rozhodnou při té či oné příležitosti, jíž je zrovinka ona nahozená kniha, zaměřit se raději pouze na nějakou jednotlivost týkající se onoho doslovovaného románu nebo Queneauova života, právě proto, a zde jim poněkud fandím, že si uvědomují doléhající (na jejich záda) nemožnost říci vše, a tím nedoslovením jen zbohnicovatět četenáře. Z čeho prská ona nemožnost rřéci vsjo výše usouvětěná? Ze statisícemiliard možných kombinací, které dílo Queneauovo nezrovna okatě, ale sic a sytě nabízí. (Dovoluji si upozornit, že se stále držíme na úrovni formy. Ono populární české "o čem to je" není zase až takový problblém. Queneauovy příběhy nejsou vůbec složité, jsou dokonce až do konce velmi čtivé, ovšem zase až do doby, než začnete přemýšlet nad jejich lehce skrytými a pod lehkostí stylu zasutými vrstvami. V tu chvíli se stávají poněkud nepostižitelnými.).

Dlouho jsem přemýšlel, jak bych se já salám chopil tohoto úkolu, zvažoval jsem nejrůznější postupy, diskutoval srdcervouce nad špatností minulých doslovů a bránil je otevřeně tepenně. To vše po dobu soustavných pěti let (konkrétně 2002-2002). Nakonec jsem uznal, že není možné dělat nic jiného (opravdu to tak je), než na základě vlastních postřehů z mistračetby a vědomostí nabitých odjinud (je toho opravdu dost!) vystřílet seznam vlastností, které považuji pro Queneauovo dílo za základní a nejpříterčnější. Dosti mě v tom předběhl Patrik Ouředník v doslovu k právě mnou odbíhané knize. Mysleli jsme stejným směrem, ale ani Patrik není dokonalý, a tak řeknu cojávím.

Mám za sebou 35 řádků (původně jich bylo 23, pak 25, pak 27, pak kupodivu 29, pak snad 31, pak nečekaně 33; nejde to snad původně nečekaně pak kupodivu po dvou, že ne?) o nemožnosti chytit Queneaua do papíru pomocí pera a před sebou pokus napsat něco o posledním českém překladu z jeho díla. A já na to ser.. Přečtěte si to a já vám pak všem jednotlivě napíšu ty vlastnosti, co vám šišku z mozku vystřelí (stejně si nikdo nenapíše, koho to zajímá, že?, vy tupouni blbí bez vykřičníku). Jmenuje se to Děti bahna a napsal to ten Raymond Queneau! Nerozhodně!

www.iliteratura.cz, 2. 6. 2003, zoufalý recenzent M. Tvrdoň

© 1991-2024 VOLVOX GLOBATOR
Vytvořilo a spravuje studio LAMA

Počet přístupů na tuto stránku: 4014