Nebe pro opravdové chlapy

Publikací věnovaných Divokému západu u nás moc nevychází. Je pravda, že od časů Jiřího Brdečky, který se o toto téma obzvláště zajímal, už bylo českému čtenáři vše podstatné přetlumočeno. O kovbojích a pistolnících se však dá psát buď faktograficky, anebo po vzoru dávných pohádkářů. A právě do druhé kategorie spadá kniha Richarda Erdoese Legendy a historky amerického Západu, kterou v zasvěceném překladu Romana Tadiče vydalo nakladatelství Volvox Globator.

Pomineme-li původně německou antologii Sága pušek, seker a las z roku 1973 či dvacet let starou knížku Pavla Šruta Prcek Tom a dlouhán Tom a jiné velice americké pohádky, až dosud jsme si žádnou pořádnou kroniku westmanského pábitelství zalistovat nemohli. Vědět, kdo byl Jesse James nebo Calamity Jane, je jedna věc, ale pochopit, jak se rodil jejich mýtus, může být pro mnohé ještě zajímavější. Nemluvě o stylu, jakým jsou ony prášilovské příhody podány. Nelze nevzpomenout na šťavnaté překlady z přelomu 50. a 60.let, kdy se pánové Stanislav Mareš, František Gel či Josef Škvorecký doslova předháněli v tom, komu se podaří lépe vystihnout ironickou zkratku, pro americkou lidovou poezii tolik typickou.

Panteří moč pro zahřátí
Roman Tadič obohatil Erdoesův text o další dimentzi, když povídačky o polovybájených zálesácích, traperech a banditech opatřil četnými poznámkami pod čarou, z nichž se dozvídáme nejeden pozoruhodný detail.

Věděli jste například, co je to indiánský poker neboli slepcovo blufování? To se hraje tak, že znáte karty všech, jenom ne ty svoje... Daleko populárnější však bylo sázení na tygra (odvozeno od karetního obrázku bengálského tygra, což je něco jako u nás černý Petr). Až uslyšíte Waldemara Matušku v Limonádovém Joeovi zpívat, že „v Lincolnu loňskýho roku Jim Stapleton fáro hrál“, vzpomeňte si, že zmíněný výraz pochází právě z této hry.

Prérijní muž, ať už běloch, nebo rudý gentleman, neřekl nikdy nic napřímo. Načerno pálenou whisky nazýval „bílý blesk“ a tu obyčejnou „panteří moč“. Nekvalitní šnaps byl pro něj „popskull“ neboli „trhač lebky“. Leckoho překvapí, že navzdory zažitým představám, které jsme si vypěstovali četbou dobrodružných románů, se na Divokém západě hojně nedávalo ve francouzštině. Ostatně Frankokanaďané a francouzsky mluvící míšenci, od nichž tyto výrazy pocházejí, by mohli vyprávět. Ne náhodou jim zbylí osadníci dali hanlivou přezdívku „vide-poche“, tedy „prázdná kapsa, budižkničemu“. Zalenáčům se zase neříkalo greenhorni, nýbrž „mageur de lard“ čili „pojídači slaniny“. A tak bychom mohli pokračovat donekonečna. Mimochodem jednou z nejhorších nadávek zde bylo francouzské zvolání „enfant de garce“ (slušně přeloženo „dítě běhny“).

Objemná kniha Richarda Erdoese nabízí desítky příběhů, ať už zcela smyšlených, nebo s pravdivým základem. Najdeme tu třeba dodnes málo známý případ kanibala Alfreda Packera, který „snědl všechny demokraty v okrese Hinsdale“. Připomeneme si americkou varianta hororu o bezhlavém jezdci a v sedmihaní „starého Gabea Bridgera“ rozpoznáme další verzi báje o zemi zaslíbené, co leží „tam za mořem piva“. Úplně přitom vidíme skupinku drsných chlapů, sesednutých na planině kolem ohně, a slyšíme praskání dřeva. „Povídám ti, cizinče,“ odráží se od skal ozvěna Gabeova chrapláku, „až zdepřítomnej bejk sežvejká svůj poslední žvanec tabáku, přesně todle je nebe, kerý by mě voslnilo, ne žádnej ráj s prozpěvováním žalmů a pokryteckým žvanilem s biblí v ruce, ale nebe pro vopravdový chlapy. To by bylo něco!“

Richard Erdoes: Legendy a historky amerického Západu
Překlad Roman Tadič
Volvox Globator 2012, 490 stran

Lidové noviny, 11. 2. 2013, Michal Bystrov

© 1991-2024 VOLVOX GLOBATOR
Vytvořilo a spravuje studio LAMA

Počet přístupů na tuto stránku: 5044