Triumf fantazie

Hrdiny nové knížky Dagmar Lhotové jsou hlavně kluk plus dvě sudičky – Faustýna a Matylda. Alias Týna a Tylda. Dále princ Janeček a kuchtička Klárka. Překvapivě se tito dva berou už dlouho před finále a máme dík tomu šanci sledovat vývoj vztahu i po svatbě. Takže Lhotová vůbec nevyužívá klišé? Ne. Z dalších postav zaujme Alžběta Mocná Hřímalová, vládnoucí zemi Tam, a Černokníže Humbuk, který má sice kredit ústředního padoucha, ale je pošetilý, nedůsledný, roztěkaný, chybující, opakovaně zrazovaný vlastními špióny, pronásledovaný hroznou smůlou a ničený zklamáními. Zvláštní postava! To král Přičinlivý a královna říše „Krásný Květ“ zvaná Pečlivá (další dvě figury) ani zdaleka tolik netrpí. A co víc? Sny. Brodíme se světem totální imaginace. Hranice zemí tvoří růžové keře a škvírku mezi říšemi? Plní ji Vrátka, Vrátka s velkým V – vysoko v horách. Taková nevymyslel ani klasik dobrodružna sir Henry Rider Haggard.

Minimálně na první pohled se tedy fantazii mezi nekladou, a tak je dokonce i kopec pod domečkem jednou z konverzujících entit. Zrovna tak Ruka s velkým R alias paže giganta Dutohlávka. Plazí se jako nekonečná užovka na výzvědy snad až z Alenky v kraji divů a suše konstatuje: „Můj obří palec právě přispěchal ukazováčku na pomoc a společnou silou zdvihají železný poklop.“ Vedle jazykové vybroušenosti nelze neocenit i naprostou nepředvídatelnost děje, a pak ovšem autorčinu schopnost vrstvit události, a to stylem, který ve čtenáři vyvolá až závratný pocit časoprostorového vzmachu, abych tak řekl. A komiksový syžet pod vším? Nevadí.

Ano, vystrkuje růžky zpod některých řádků a při bojovém nasazení tzv. travních saní jsem si velmi rád vzpomněl na Skálova Vlase a Bradu i na Svěrákův film Kuky. A nevím já sice, kde své hrdiny kreslil Skála, ale Lhotové tahle pohádka vyrašila asi rovnou ze zápraží sluníčkem ozářené chalupy. A prozářené. Je to snad chyba, škarohlídi? A chcete mezinárodnější srovnání? Inu, Tolkien si tu podal ruku s kultovní Bukukururunou Z. K. Slabého. A legendární Gormenghast se snad prolnul s Narnií. A brašnička – plnící bohužel jen omezený počet přání Artefakt hodný Pratchetta. Ale dost, radši zůstaňme u nás – a jednu spojitost bych načrtl i s dávnou už knihou Olgy Hejné Bubáci z Pampelic, kde už také vnímám polovědomou inspirací u Tolkiena. Tak či tak však plujeme krajinami dětské obrazotvornosti a podobně jako Hejná, i Lhotová zvládne tkát lyricko-fantazijní obrazy, ale nikdy jim přitom neupře důslednou a vnitřní logiku. Ano, jistě: obyvatelstvo „Květu“ se na Humbukův rozkaz sice musí přemístit až na hlavu obří medůzy v Černočerném moři, a tam musí bez přestání křepčit, ale... Ale ani to nepropadá vypravěččině svévoli. Lhotová umí uvažovat jako dítě. Svede si hrát. A disponuje diplomem z nonsensu. Pokud kritik Vladimír Nezkusil vytkl kdysi Olze Hejné, že se u ní fantazijní složka stala v Pampelicích sama sobě účelem a slupla složky ostatní, tady to říct nelze. Už dopředu i Lhotová vytvoří někdy fantazijně oslí můstek, není to představová volnost bez břehu, asi jako i sám žánr fantasy neumožňuje absolutní svobodu, je-li psán s umem.

Tam a Jinde děti nezahltí. Přesto je fabule rovna odvaze. Děj není roztříštěný a stále se orientujeme. Přitom i bez hůlky projdeme říšemi kouzel. A taky bez kompasu. Ano, autorka má i respekt ke sdělnosti a pod její taktovkou to klape právě jako pod kouzelnou hůlkou. A zdaleka proto nečteme jen úkrojek dortu od psa a kočičky.

Ne úplně právem se občas připomíná, že v knihách může existovat buď jen čistě košaté vyprávění dobrodružného typu, anebo naopak jen stavba z psychologické drobnokresby. Prolnou-li se prý, počne to drhnout. Zájmy a metody se zkříží jako islám a křesťanství – a zrodí se monstrozita. Je to tak?

Ne vždy. A důkaz? Lhotová. V klidu i souběžně si píše a zabývá se akcí i probarvováním vnitřně velmi, velmi uvěřitelných emocí! Ach, a třeba jen ta závist! A co by ještě identifikoval Sherlock Holmes?

Bezesporu rysy infantilně špionážního příběhu. Mezi agentky dokonce náleží i myška. A co se detektivní linie týká? optá se Watson. Inu, pátrání připomíná i Slabého Detektiva Hostivíta. Čím? I zde vyvstávají přehršle otazníků a řešení se pak vynořují najednou jako v hroznech, i když po pauzách. Ano, zrovna jako když Slabého kniha vznikala ve spolupráci se čtenáři časopisu. A dalším ozvláštňujícím prvkem je, že hrdinové určité úseky dobrodružství sledují v kouzelném domácím kině. Nejen v tom smyslu je Tam a Jinde relevantním podkladem pro televizní sérii s charakterem Macourkovy Arabely.

A magie nikde není pohrdlivě snižována, a tak tu okouzluje, a ryze dětský pohled na svět nás pohltí. Sice zvíme, že čteme „jen“ tatínkovo vyprávění, cítíme však víc. A to? Jako z oříšku se vše vylouplo z otcových vzpomínek, z nostalgií po vlastním dětství, a je to zhutněno. A geniálně je i vyvoláno vše, co kdysi kdekteré mrně prosnilo i prožilo v zahradách ze „bezpočtu“ dní plných her. Jak bájná atmosféra. A tlumočena je tu Lhotovou s neuvěřitelnou sdělností, přičemž ona obzvlášť obratně pracuje s motivy zastaveného času. Ale i čaj je vlastně jen aluzí na pocity sňaté jaksi až z větviček vonného dětství, kdy jsme ještě všichni vlastnili skříňku s kamínky Kouzlínky, které vykopávají trpaslíci (jak se dočítáme). Ó, a tenkrát se zahrada nezdála být Afrikou jen Stevensonovi. A hodiny? Byly staletími. A spisovatelky?

Lhotová nikoli náhodou končí větou o zahradě za domem, a tato věta je jedním z klíčů. „Krásou se (ta zahrada) vyrovná všem královským pozemkům,“ čteme. Ve své vlastní lehkosti by Tam a Jinde mohlo skutečně na někoho působit jako příběh, který vznikl přes noc – a přesmoc snadno, ale to není podstatné. Hlavním zůstane, že naprosto není snadné podobnou knihu skloubit, asi jako není lehké sestrojit pendlovky, a večer co večer možná lze vyprávět dětem a my i máme pocit, že to Dagmar Lhotová před spaním i psaním dělala (a stačila si třeba i nahrát), ale...

Ale zkuste to! Pohoříte. A málokterému autorovi se podobný dojem podaří navodit. Našli jsme tak i knížku, která minimálně v krajině vlastního žánru zaujme kdekoli na světě.

IVO FENCL
Autor je spisovatel a publicista.

Dagmar Lhotová
O Zemi Tam a Jinde
Ilustroval Jiří Fixl
VOLVOX GLOBATOR 272 stran, 349 Kč
EAN 9788072078684

Literární noviny, č. 51-52, prosinec 2012, Ivo Fencl

© 1991-2024 VOLVOX GLOBATOR
Vytvořilo a spravuje studio LAMA

Počet přístupů na tuto stránku: 5023