Titulní stránka
Poslední aktualizace stránky: 9. listopadu 2010 - 12:56Volvox.cz si právě čtou 3 lidé
e-mail

Novinky O nás Katalog Kavárna Zajímavosti, archiv Zajímavé odkazy na internetu Veletrhy Obsah koąíku
O NÁS


Kontakty

Knihkupectví

Katalog ISBN

TOP 50

Napsali o nás

HLEDÁNÍ


Potvrdíte stiskem ENTER

Leopold von Sacher-Masoch: Venuše v kožichu


Dokonalá žena, podobající se antické bohyni. Zahalená ve skvostné kožešině, stojící nad klečícím mužem, který k ní oddaně vzhlíží. V rukou třímá bič a probodává jej ledovým pohledem … To je snad nejklasičtější obrázek, který se člověku vybaví, vysloví-li se název nejznámějšího románu rakouského spisovatele Leopolda von Sacher-Masocha – Venuše v kožichu. Podívejme se na něj tedy trochu blíže.

Netřeba opakovat, že se jedná o jedno z nejklasičtějších erotických děl, nebo to, že se jméno jeho autora stalo základem pro variaci zvanou Masochismus a že je v něm popisován Femdom/Malesub vztah. Tyto informace se opakují stále dokola. Byly také v podstatě tím jediným, co jsem se o knize dočetla, než se mi dostala do rukou. Přistupovala jsem k ní trochu váhavě, tedy jako k dílku, které zřejmě bude po celou dobu na jedno kopyto, ve kterém nemine stránka bez svištění bičem a ve kterém půjde prvoplánově o pouhé popisy fyzického mučení a týrání hlavního hrdiny. Po jejím dočtení jsem byla mile překvapena. Kniha mě nadchla jak svým dějem, tak i formou, jakou autor při psaní zvolil.

Hned v úvodu nás autor zavádí k Severinovi – intelektuálovi a pro své okolí tak trochu podivínovi. K muži, který se vůči ženám chová možná až moc přísně. Proč? Jako vysvětlení dává k přečtení svůj rukopis, ve kterém popisuje sled oněch událostí, které tak zásadně ovlivnily jeho budoucí život.

Vše začalo, když se v malých karpatských lázních seznámil se svou osudovou láskou – Wandou von Dunajew. Zpočátku si jí moc nevšímal, ale posléze mu začala čím dál více připomínat jeho vysněný ideál – kamennou sochu Venuše, ke které rád chodíval. Jejich vztah počíná dnem, kdy Severin zapomene několik poznámek o svých fantaziích mezi knihami, které Wandě zapůjčí k přečtení. Wanda se tak dozvídá o Severinových dosud skrytých zálibách. Začíná se rodit vztah, který je v podstatě již předem odsouzen k zániku. Severin se vyznává Wandě ze svých hlubokých citů k ní. Žádá ji o ruku a přeje si být po jejím boku za každou cenu – zejména pokud to „za každou cenu“ znamená stát se jejím otrokem. Oproti tomu Wanda se nechce unáhlit a dává Severinovi rok na to, aby jí dokázal, že je tím pravým mužem, za kterého by se měla provdat. Upozorňuje Severina, že pro ni není ideálem otrok, ale naopak muž, ke kterému by sama mohla vzhlížet. Stále znovu Severina nabádá, aby si rozmyslel dobře, zda chce skutečně být jejím otrokem.

Severin se tím však nedá odradit. V určitých momentech jsem si až říkala, zda se u něj nejedná o ono „ovládání zespoda“, kdy chce patřit své Paní, ale zároveň má naprosto jasnou představu co a jak s ním má dělat. Právě představy a Severinovy fantazie jsou něčím, s čím sám neumí zacházet. Touží po Wandě čím dál více a stejně tak se jej zmocňují i jeho představy, které by chtěl realizovat. Když poté skutečně dochází k jejich naplnění, necítí se tak, jak očekával. Sice se mu skutečně dostává jakéhosi uspokojení, je rád v rukou ženy, která postupně přichází na chuť své nové roli – vládkyni muže, který ji bezmezně miluje. Zároveň však, ale zjišťuje, že ne každá představa, která jej dráždila v mysli, jej vzrušuje i při její realizaci. Pocity bezmezné oddanosti se u něj začínají občas mísit s pocity zloby, kterou obrací právě proti té, jež nejvíc miluje.

Wanda po dlouhém přemlouvání nakonec přijímá dominantní roli. Přesto je však v některých momentech knihy krásně popsáno, jak se s touto úlohou potýká a vyrovnává. Staví Severinovi do cesty překážky, přemlouvá ho, předloží mu otrockou smlouvu i úmluvu, podle které může vzít Severinovi život, když si to bude přát. Přes všechny tyto překážky Severin dál tvrdí, že chce být jejím otrokem a se všemi jejími podmínkami souhlasí. Wanda se tedy pomalu stává Paní a vládkyní nad svým otrokem. Přesto místy prosvítá, že pro Wandu není tato situace jednoduchá. Udeří Severina a v zápětí jej objímá a vyptává se, zda ho neuhodila příliš. Chová se k němu hrubě a v zápětí ho hýčká a bojí se, zda své chování nepřehnala. Postupem času se však zdá, že i ona v této nové úloze začíná nacházet potěšení. Mučí Severina nejen fyzicky, ale začíná jej trápit i psychicky. Jak takový vztah dopadne, si přečtěte sami. Budete možná překvapeni.

Co se mi na této knížce líbí, je velice dobře popsaná stupňující se touha po realizování Severinových fantazií a jeho posedlost Wandou. V počátku knihy si dokonce čtenář říká, že mu vlastně svým způsobem rozumí, že chápe jeho jednání i to, že se snaží přesvědčit milovanou osobu, aby jeho fantazie sdílela. Autor velmi propracovaně líčí i destruktivní stránku vztahu, kdy již Severin ví, že jej takový vztah ničí a deptá, ale nemůže si pomoci. Je stále přitahován touhou po zotročení sebe samého ženou.

Dalším zajímavým prvkem jsou Severinovy vzpomínky na dětství, ve kterém nachází počátky svých fantazií a tužeb. Dozvídáme se, že si svou orientaci neuvědomil ze dne na den, ale že musela projít postupným vývojem a že se nějak utvářela. Autor také zmiňuje velký počet uměleckých děl, která sloužila k rozvoji Severinovy fantazie stejně jako životopisy světců a zejména líčení jejich mučednické smrti o které rád čítal. Jedná se tedy celkově propracované dílo, díky kterému si můžeme o hlavním hrdinovi utvořit poměrně dobrou představu a pochopit i jeho pohnutky.

I když byla tato kniha napsána před více než sto lety, myšlenky v ní obsažené jsou stejně aktuální dnes, jako v dobře, kdy vznikla. Vřele ji doporučuji.

srpen 2010, www.kafirna.eferno.cz, Kitty

© 1991-2024 VOLVOX GLOBATOR
Vytvořilo a spravuje studio LAMA

Počet přístupů na tuto stránku: 5684