Prvotina a největší hit britského autora vyšly česky
Nejprve provokativní povídky o vraždách či nevázaném sexu, později celosvětově populární knihy pro děti. Dvojí literární podobu spisovatele Roalda Dahla (1916-1990) už objevili i čeští čtenáři.
Většina dospělých čtenářů si Dahla pamatuje jako krutého humoristu a mistra drsné pointy. Jeho nejslavnější povídka Jehněčí kýta vypráví o tom, jak žena ubije svého manžela zmraženým kusem masa a vyšetřujícímu policistovi pak vražednou zbraň se starostlivou pohostinností naservíruje k večeři. Povídka Čubka zase fabuluje o extrémně silném feromonovém přípravku, který lidi zbavuje smyslů a činí z nich hárající samice a nekontrolovaně nadržené samce. V šedesátých letech se ovšem Dahlův autorský zájem přesunul nečekaným směrem: jako produkt večerního vyprávění svým dvěma dcerám začal psát knihy pro děti. A zatímco na Dahlův černý humor z padesátých a šedesátých let se pomalu zapomíná, popularita jeho tvorby pro děti stále roste. I v české republice.
Na pokraji věrohodnosti
Počátkem devadesátých let koupil práva na vydávání Dahlových knih pro dospělé Vít Houška z nakladatelství Volvox Globator. "Nabízeli mi Dahla kompletního a ten finanční rozdíl nebyl velký, ale nenapadlo mě, že by to někdo četl," vzpomíná na to dnes, kdy už licence na knihy pro děti patří velkým nakladatelstvím Academia a Knižní klub. Jenže počátkem devadesátých let u nás teprve dozníval věhlas "dospělého" Dahla, který v nebývalé míře a zároveň neobyčejně rafinovaně prolínal realistickou povídku s prvky sci-fi a hororu, aniž ovšem opustil mantinely hypoteticky možného. Dahl u nás poprvé vyšel už v roce 1969 (Líbej mě, líbej), ovšem největší věhlas mu přinesly v osmdesátých letech vydané síbrky Jedenadvacet polibků a Milostné rošády. Překvapil a okouzlil drzostí, s níž si pohrává na pokraji věrohodnosti, nepředvídatelnou stavbou příběhu (úvod často sugeruje úplně jiný děj, než do jakého se vyvinu v závěru) a jeho zdrcující gradací, které nakonec podlehne i čtenář, jenž jinak tento typ, řekněme spekulativní fikce, nijak neobdivuje. A i u nás - podobně jako předtím v Americe (tam inspiroval televizní sérii Tales of the Unexpected) - si jeho styl oblíbili filmaři, nejzřetelněji Igor Chaun a jeho povídkový cyklus Velmi uvěřitelné příběhy.
Pilotovy zážitky
Nakladatelství Volvox Globator mezitím vydalo většinu Dahlovy tvorby pro dospělé včetně erotické humoresky Můj strýc Oswald, jednoho z pouhých dvou románů, které autor napsal. Z toho je mimochodem patrné, že svou tvorbu pro dospělé Dahl šťastně stihl publikovat v době zlaté éry povídkového žánru, tedy v 50. a 60. letech, kdy povídky tiskly a štědře honorovaly americké společenské časopisy od New Yorkeru po Playboy. Prozatím posldním titulem z nakladatelství Volvox Globator je paradoxně první Dahlova povídková sbírka Přepínám z roku 1946 (není to jeho úplně první vydaná kniha: ještě předtím napsal na objednávku studia Disney příběh Gremlini, k jehož natočení ovšem nedošlo, takže v roce 1943 dostal jen knižní podobu). Do značné míry vychází z autorových válečných zkušeností pilota britské RAF (složil v destinacích kolem Středozemního moře: severní Afrika, Řecko, Palestina), což deklaruje i podtitul Deset příběhů o letcích a létání. Nejlepší povídka sbírky, Hračka, v níž vyniká pasáž o nesnesitelně pomalém uvědomování si nebezpečí výbuchu v šoku po letecké havárii, dokonce vychází z autorovy přímé zkušenosti - při nouzovém přistání v Libyi přišel o část nosu a na čas i o zrak. Také další příběhy vycházejí z přímých zážitků: fanfarónské "osvobození" káhirského bordelu, příběh světlovlasé řecké holčičky bez rodiny či pilotova vize vlastního nanebevzetí; dílem jakási letecká latina, dílem lakonické líčení bitev i všedních dní, ale i patetické příběhy o německých zvěrstvech a krutosti války poplatné době vzniku. Jen v Africkém příběhu, vloženém vyprávění o neobvykle rafinované vraždě, se už rýsuje budoucí mistr pointy.
Téměř současně vydal Knižní klub román pro děti Matylda z roku 1988 (vyšel tedy dva roky před autorovou smrtí). Nebyl to úplně poslední titul Roalda Dahla (o rok později vyšla kniha Esio Trot, posmrtně pak dokončení pamětí a knihy pro děti Minpini a Vikář z Nibleswicku), ale přinejmenším do předloňské Burtonovy adaptace Karlíka a továrny na čokoládu šlo určitě o nejoblíbenější ze spisovatelových knih. V době vydání překonala všechny dosavadní rekordy v prodeji knížek pro děti - za šest měsíců se prodalo jen ve Velké Británii půl milionů výtisků. Není divu, ztřeštěně nadsazené epizody (zlá ředitelka roztočí dívku za copy a odhodí ji do dálky) i vynalézavost, s níž extrémně nadaná Matylda (objeví v sobě i telekinetické schopnosti) ztrestá všechny mizerné dospělé, má v sobě mnoho z Dahlových vychytralých povídkových zápletek. A dnešní čím dál zkušenější a cyničtější děti je nepochybně umějí ocenit.
