Titulní stránka
Poslední aktualizace stránky: 26. října 2005 - 12:40Volvox.cz si právě čte 6 lidí
e-mail

Novinky O nás Katalog Kavárna Zajímavosti, archiv Zajímavé odkazy na internetu Veletrhy Obsah koąíku
O NÁS


Kontakty

Knihkupectví

Katalog ISBN

TOP 50

Napsali o nás

HLEDÁNÍ


Potvrdíte stiskem ENTER

Vzpomínky na čaroděje


Nedávný ruský bestseller o Daniilu Charmsovi vychází česky

V polovině 90. let se ruskému filologovi Vladimiru Glocerovi podařilo sehrát literárněhistorický "majstrštyk", na který možná čekal celý život. Ve venezuelském městě Valencii objevil Marinu Durnovo, více než devadesátiletou vdovu po Daniilu Charmsovi. Navštívil ji, a po týdny s ní vedl rozhovory. Výsledkem je kniha vzpomínek nazvaná Marina Durnovo. Můj muž Daniil Charms. Kniha se několik měsíců držela na špičce ankety o nejprodávanější ruský titul. V českém překladu Michaely Peškové ji nyní jako další v řadě charmsovských publikací vydalo nakladatelství Volvox Globator.

Dílo zkázy
Stopy, které by mohly běžného čtenáře zavést k dílu jednoho z nejoriginálnějších autorů ruské avantgardy, byly od 30. let až donedávna systematicky zametány. Již za autorova života se o to přičinili vlivní literární funkcionáři, kteří kritizovali nespoutané a dryáčnické působení Charmse a dalších členů uměleckého sdružení "Oberiu" jako útok na diktaturu proletariátu. Po varování následoval úder: v rozmezí let 1937-1938 byli postupně zatčeni Charmsovi spisovatelští kolegové Nikolaj Olejnikov, Alexandr Vvěděnskij a Nikolaj Zabolockij. První dva byli zavražděni, Zabolockij byl dlouhá léta vězněn v gulagu. Charms byl zatčen roku 1941 a zemřel 2. února 1942 v dobytčáku, který odvážel vězně do lágrů na Sibiři. Dílo zkázy mohlo být dovršeno, kdyby Charmsův přítel spisovatel a filozof Jakov Druskin nezachránil Charmsovy rukopisy, které ležely v jednom z rozbombardovaných domů obléhaného Leningradu.

Žonglér
Marina Maličová, později provdaná Marina Durnovo, se s Charmsem setkala na jaře 1934. Její vyprávění však začíná ještě před revolucí, kdy vyrůstala v aristokratickém prostředí rodiny Golicynů. Nesoudržné útržky dětských vzpomínek, v nichž se míhají jednotliví příbuzní, jsou pospojovány fotograficky viděnými detaily nejrůznějších předmětů, kusů nábytku, šperků a rodinných portrétů. Marina se narodila do světa, kde všechno mělo své místo, svůj řád. Starobylý kosmos ruské aristokracie jen letmo zahlédnutý dětskýma očima však ve vzpomínkách získává jasnější tvar až ve chvíli, kdy se ve vyprávění stáváme svědky jeho krutého konce. Rodinu rozvrátila revoluce, občanská válka, přišla první zatčení a sebevraždy ze zoufalství. Spořádaný svět Marinina dětství obestře zmar, a z chaosu, který jej nahradí, se časem vynoří nová a na dlouhou dobu jediná konstanta: podivně oblečený mladík v kostkovaném saku, golfkách a kamaších, který třímá v ruce těžkou hůl, na prstě má veliký prsten se žlutým sibiřským kamenem a v ústech dlouhou dýmku - Daniil Charms.

Charms je však na stránkách knihy přítomen dávno před tím, než v rámci vyprávění vstoupí do Marinina života. Každá její jednotlivá vzpomínka tvoří uzavřený celek, který je konstruován jako drobná povídka s prudkým spádem a výrazným, často vypointovaným zakončením. Když k tomu připočteme snahu o věcnost, nepatetičnost a její odpor k obecnostem, neubráníme se dojmu, že vzpomínky jsou stylově blízké charmsovským krátkým povídkám či anekdotám. Pro Charmse nebyla hranice mezi životem a jeho slovesným vyjádřením vždy zcela zřetelná. Často se se zápalem pouštěl do improvizací, které měly šokovat veřejnost a pobavit jeho přátele. Do divadla chodil s falešným plnovousem a knírem, nasazoval si monokl, v němž byla místo dioptrického skla zasazená koule v podobě vytřeštěného oka. Vyhledával ve městě charakteristické postavičky, podivíny a zkrachovalce, se kterými rozehrával bláznivé hry. Zdá se proto přirozené, že ve vzpomínkách Mariny Durnovo ulpělo mnohé z Charmsových životních zvyklostí a zvláštností, které dotvářely jeho literární styl. A tak se kniha vzpomínek hemží popisy absurdních situací.

Bez masky
Z textu je cítit autorčina snaha nepoddávat se mýtu, který vznikl kolem "literárního čaroděje", vzpomínat na člověka a nikoli na řadu masek, které si spisovatel s oblibou nasazoval. Durnovo provází čtenáře spletí nejrůznějších příhod a zážitků, které představují Charmse jako bouřliváka a nespoutaný talent, ale zároveň člověka zmítaného řadou nejistot. Tak se dozvídáme například o Charmsově rozpolceném vztahu k dětem: "Celý život nemohl vystát děti." Nikdo však zároveň neměl u dětí takové úspěchy. "Přímo umíraly smíchy, když před nimi vystupoval." Na jiném místě Durnovo zabrousí do oblasti sexuality, která podle ní hrála ve spisovatelově životě důležitou roli. "Podle mého měl něco v nepořádku se sexem. Spal s touhle i s touhle - nekonečné románky. Jeden, druhý, třetí, čtvrtý? nekonečné!" Postupně se před námi otevírá Charmsův svět, ve kterém hraje důležitou roli východní mystika a Meyrinkův Golem, Židé, které Charms bezmezně obdivoval, i hluboké náboženské prožitky spojené s poslechem vážné hudby. Velmi působivá je vzpomínka na koncert Bachových Matoušových pašijí, který byl výjimečně povolen a odehrán v Leningradě třicátých let a na publikum prahnoucí po duchovním zážitku zapůsobil doslova omračujícím dojmem. "Lidé seděli se zaťatými pěstmi, schoulení, plakali. Já jsem si také utírala slzy. Nic podobného jsem předtím ani potom nezažila."

Proklínám
Čím více se vzpomínky na Charmse blíží k tragickému vyústění, tím intenzivnější je autorčina potřeba ujistit se o síle citů, které k ní Daniil Charms choval. Jako by celé to vzpomínání mělo za účel přesvědčit se o tom, že jejich společný život měl smysl. Podobně jako ve vzpomínkách jiné slavné vdovy-memoáristky, Naděždy Mandelštamové, bychom však u Mariny Durnovo těžko hledali jakoukoli sentimentální rozbředlost. I ve zcela intimních úvahách si Durnovo zachovává střízlivost, a uzdu svým emocím popouští snad jen ve chvíli, kdy se v ní vzmáhá silná a stále sílící nenávist k totalitní moci, která násilně a bezdůvodně zpřetrhala hluboký vztah dvou lidí. Po Charmsově smrti se Marině Maličové podařilo odjet z Leningradu: do posledního náklaďáku, který odjížděl do "Veliké země" - za hranice blokády, ji funkcionáři svazu spisovatelů umístili protekčně, jako ženu spisovatele. Jako by totalitní režim nevědomky dopsal poslední dějství Charmsova absurdního dramatu. Ještě před koncem války se Marina rozhodla opustit Sovětský svaz nadobro. Ve vzpomínkách zaznamenává myšlenku, která jí při odchodu prošla hlavou: "Tak tedy odjíždím, tohle je moje vlast. Ale za to, co jsem tu zkusila, za to, co udělali s mým životem a s životem Daňi - je proklínám."

***

Vladimir Glocer, Marina Durnovo: Můj muž Daniil Charms, Volvox Globator, 2005.

O autorovi: Jan Machonin je rusista.

36/2005, Respekt, Jan Machonin

© 1991-2024 VOLVOX GLOBATOR
Vytvořilo a spravuje studio LAMA

Počet přístupů na tuto stránku: 7467