Z. K. Slabý: Od kocoura Vavřince k Johnu Zornovi Rozhovor
Na hudbě lze být i závislý, říká autor tisícistránkového Světa jiné hudby Z. K. Slabý. Pohádky a avantgardní hudbu vidí v postmoderní společnosti jako spojité nádoby.
* Která hudba je pro vás "jiná"?
U nás se víc vžil termín alternativa, ale ten zužuje. Alternativa musí být k něčemu, hudba však může být "jiná" sama o sobě. V podstatě mám na mysli hudbu experimentální, improvizovanou, novou. Třeba i takovou, která využívá předmětů nebo počasí. Jde za dobrodružstvím: nesnaží se využívat jen toho, co známe z minula, ale dobývá nové prostory.
* Není ale pak Mozart "jiná hudba" své epochy?
Tam šlo o něco odlišného. Nová hudba je produkt naší éry, začala existovat s vývojem hudebních nástrojů, technologií. Bezpochyby souvisí s postmodernismem. Věci byly naplněny, a co dál? Buď postupy opakovat, zkoušet je tříbit: anebo se vydat k novým formám. Jiná hudba se rozhodla pro nové cesty.
* Říkáte: věci byly naplněny. Petr Váša napsal píseň nazvanou Po hudbě; jsme podle vás kdesi za koncem dějin hudby?
Asi ano. Hudba se dlouho vyvíjela, sledujeme to třeba na jazzu. Od swingu k be-bopu až po free jazz. Kam ale dál? Dá se jít dál za free jazz, hudbu velmi svobodné a uvolněné improvizace? Dá, ale už je to jiná hudba, vstupují do ní komplikace a nejrůznější přístupy. Vzpomeňte na Johna Zorna: do jedné skladby vedle sebe umístí country a hlukovou stěnu! Míšení přišlo jako nutnost, vývoj nemohl jít nikam dál. Dřív bylo jasné, která generace je v hudbě dominantní: žili jsme be-bopová léta Charlieho Parkera, pak přišel někdo další. Dnes nastala jedna velká míchanice. Někdo se vrací k minulosti, jiní objevují hudbu šicího stroje. Není už povlovnost evoluce.
* Název jisté věhlasné knihy zní Hudba utěšitelka. Lidé přicházejí za hudbou kvůli souznění, emocím, útěše.
Není však nová hudba výhradně hudbou mozku? Má i srdce? Není jen hudba utěšitelka, je i hudba znepokojitelka. Patří k ní mnohé z dnešní muziky, a leccos z ní je určitě záležitostí především mozku a myšlení. Ale neřekl bych, že je to trend. Takový Thomas Lehn má před sebou na koncertě odlidštěný přístroj ze šedesátých let plný knoflíků, páček a banánkových spojů: a přece na první pohled vidíte, jak nesmírně svou hru prožívá! Švýcar Günter Müller pracuje s šumy a hluky: když z nich však sestaví Osm krajin, jako bych je viděl před sebou. Z jejich hudby můžeme nakonec získat týž dojem a zážitek jako z "normální" hudby. Musíme se ale naučit jejímu slovníku, jako se lidé časem naučili dívat na surrealistické a abstraktní obrazy. Umět opravdu slyšet to, co nás v nové hudbě zaráží a uráží, ale také nově oslovuje.
* Může být v tomto smyslu vaše kniha průvodcem?
Byl to jeden z cílů, ano. Především jsem chtěl, spolu se synem Petrem, zmapovat část této oblasti: říkám záměrně část, celá oblast je neskonale širší. Už dnes víme, kdo nesmí chybět v druhém díle.
* Jak se člověk stane milovníkem jinakosti? Hudebním publicistou jste se raritně stal až v pokročilém věku. Žijete s avantgardou od mládí?
Ano a ne. Už krátce po světové válce, v době, kdy mí vrstevníci měli většinou rádi výhradně Ježka, byl mně ještě bližší E. F. Burian. Něco ve mně vždycky rezonovalo k nezvyklé hudbě. Proto mě u každé oblasti, kterou jsem si objevil, zajímalo - a co dál? Nebavilo mě pouštět si hudbu, byť krásnou, znovu a znovu, oblažovat se tím, co už znám. Většina lidí zůstává ve vývoji vkusu zhruba tam, kde skončili v době studií. Do konce života se k tomu vracejí. Mě to nepotkalo. Nevím proč.
* Mnozí si vaše jméno s hudbou vůbec nespojují: vedle mnoha knih pro děti jste psal i slavný obrázkový seriál o kocouru Vavřincovi.
Nejsem sám: léta jej se mnou vymýšlela má žena Dagmar Lhotová, kreslila jej Věra Faltová. Ale ono to souvisí. Průzkum svého času ukázal, že děti na rozdíl od dospělých nemají problém s vnímáním free jazzu. Od pohádky k jiné hudbě není daleko, jsou to spojité nádoby. Souvisí to také s postmodernismem: teprve když se ten pojem po letech objevil, zjistil jsem, že se hodí na moji dětskou sci-fi Třibanány a možná i na pohádkovou detektivku Tajemství oranžové kočky.
* Existuje něco jako závislost na hudbě?
Myslím, že ano, zvlášť když vám hudba v životě tolikrát pomůže. Kdysi jsem se nesměl podepsat pod text pro časopis, který jsem ještě nedávno předtím vedl, nebo stejně anonymně musel vyjít můj výbor z Karla Poláčka. V té době jsem se k hudbě přimkl. Nechtějí mě publikovat, oddám se muzice, řekl jsem si. A začal budovat archiv. Ten se potom stal, docela nečekaně, základem encyklopedie Svět jiné hudby.
***
Zdeněk K. Slabý (1930)
Autor mnoha dětských knih, dlouholetý dramaturg divadla a galerie Albatros a šéfredaktor časopisu o umění pro děti Zlatý máj. Tisícistránková encyklopedie Svět jiné hudby sumarizuje zájem, který se u něj profesionalizoval začátkem devadesátých let minulého století. Progresivní a avantgardní hudbu mapuje Slabý pravidelně pro Český rozhlas 3 - Vltavu, měsíčník Uni a jiná média. Svět jiné hudby (vydal Volvox Globator) je jedinou publikací svého druhu na českém knižním trhu.
