Titulní stránka
Poslední aktualizace stránky: 5. září 2007 - 09:22Volvox.cz si právě čtou 4 lidé
e-mail

Novinky O nás Katalog Kavárna Zajímavosti, archiv Zajímavé odkazy na internetu Veletrhy Obsah koąíku
O NÁS


Kontakty

Knihkupectví

Katalog ISBN

TOP 50

Napsali o nás

HLEDÁNÍ


Potvrdíte stiskem ENTER

Proč muslimové nenávidí Ameriku


V roce 2007 vypukla válka mezi Spojenými státy a Tureckem. Stalo se tak na území severního Iráku ovládaného Kurdy, kteří s americkou pomocí povzbuzovali kurdský separatismus a terorismus na tureckém území. Do konfliktu se postupně zapojuje Rusko, Evropa a další geopolitičtí hráči. Střet rychle přerůstá ve třetí světovou válku a vrcholí americkou invazí do východního Turecka, která následuje bezprostředně po americkém bombardování Ankary, Istanbulu a dalších měst. Nakonec však dochází ke zvratu, tureckým silám se podaří odpálit jadernou nálož v samotném Washingtonu a davy pálící americké vlajky vyjdou do ulic, aby oslavily vítězství.

Tento znepokojivý scénář představuje děj tureckého bestseleru Metal Firtina (Ocelová bouře) z roku 2004, který se již dočkal svého volného pokračování (Metal Firtina 2). Zcela jistě jde o projev specificky turecké situace související s aktualizací „kurdského problému“ v souvislosti s americkým postupem v sousedním Iráku. Je to ale také ilustrace a projev obecnějšího jevu, kterému se dnes více než kdy jindy daří v regionu Středního východu: vyhroceného antiamerikanismu. Přitom renomé Spojených států v muslimském světě nebylo ještě v polovině 20. století vůbec špatné - Američané si na rozdíl od Britů a Francouzů nepošpinili pověst koloniální nadvládou a americké zboží - ale i země sama - byly chápány spíše jako symbol úspěchu, prosperity a moci. Jestliže byl tedy v regionu vznikající nacionalismus silně protievropský, Američané zde měli zpočátku dveře dokořán otevřené.

Dědictví německých filozofů
Kde se vzaly a z čeho pramení protiamerické nálady, jež jsou dnes chápány až jako jakési přirozené a odvěké životní „nastavení“ každého muslima? Přední znalec světa islámu, historik a orientalista Bernard Lewis, nabízí odpověď v knize The Crisis of Islam, v níž se vyrovnává s útoky z 11. září 2001.

„Objevování Ameriky“, země ve světě islámu dlouho téměř neznámé, započalo s postupným pronikáním německé filozofie - od Oswalda Spenglera po Martina Heideggera - do arabského světa. Německo bylo v regionu až do konce druhé světové války chápáno jako přirozený spojenec proti britské a francouzské koloniální expanzi. Německé filozofické myšlení mělo natolik výsadní postavení, že spoluutvářelo zdejší chápání Ameriky jako „civilizace bez kultury“. Tedy sice vysoce efektivní technické společnosti, která je však zároveň pohlcena materialismem, přetvářkou a zoufale se jí nedostává hlubších hodnot a duchovního rozměru. Tato kritika USA je dodnes klíčovou součástí například ideologie sekulární strany Baas (Sýrie, Irák za Saddáma Husajna), umírněných islamistů, ale i globálních džihádistů.

Snaha najít si nového spojence po porážce Německa ve druhé světové válce vedla k dočasnému obrácení pozornosti na Sovětský svaz. Na Středním východě se tak začala úspěšně šířit marxistická kritika „západního imperialismu“. Amerika začala být viděna jako po zuby ozbrojený militarista snažící se pro sebe „urvat“ co nejvíce přírodních surovin - především ropy. Politika USA byla tak stále více chápána jen jako volné pokračování britského a francouzského kolonialismu. Historie se podle těchto názorů vlastně pouze opakuje.

Uvedené chápání Spojených států v regionu rezonuje tím spíše, že již roku 1933 uzavřela americká společnost Standard Oil of California (dnešní Chevron) první smlouvu o těžbě ropy se Saúdskou Arábií. Důvodem byla jednak rychle rostoucí spotřeba v USA, kterou již nešlo pokrýt z vlastních zdrojů, jednak obava, aby si Británie, Francie či Nizozemsko nemonopolizovaly místní naleziště pouze pro sebe. V situaci dnešní akcelerující žíznivosti Spojených států a rostoucí závislosti na ropě z muslimských zemí dochází k nebezpečnému geografickému „překrývání“ nejposvátnějších míst islámu (Saúdská Arábie v případě sunnitského islámu, Írán a Irák v případě jeho šíitské větve) se světově nejbohatšími nalezišti ropy a regiony s rostoucí koncentrací americké vojenské moci. Původně levicovou rétoriku dnes s podobným úspěchem převzali jak islamisté, tak i bin Ládin. Avšak s jednou podstatnou inovací - obhajoba amerických zájmů v ropou nasáklém regionu může být snadno interpretována i jako boj křesťanského Západu proti islámskému náboženství, tedy jako druhé kolo křížových výprav pod taktovkou USA.

Za zásadní historickou událost dodnes formující muslimský pohled na Spojené státy pokládá Bernard Lewis státní převrat v Íránu v roce 1953. V demokratických volbách zvolený premiér Mohammed Mossaddek byl odstraněn na základě scénáře připraveného a podpořeného americkými a britskými tajnými službami při operaci s krycím názvem Ajax. Mossadek byl svržen proto, že si dovolil znárodnit britskou ropnou společnost Anglo-Iranian Oil Company: připadalo mu nefér, že do Velké Británie odvádí podstatně větší část zisku, než kolik zůstává v Íránu samotném. Výsledkem puče byla restaurace proamerického „loutkového“ režimu šáha Páhlavího s mnohem větším pochopením pro zájmy Západu, který však byl mezi obyvatelstvem rok od roku nepopulárnější. Šáha se Spojené státy nakonec zřekly přesně v okamžiku, kdy jim po íránské revoluci v roce 1979 přestal být od moci odstavený vůdce jakkoliv užitečný. Churavému a umírajícímu muži, kterého dlouhá léta před televizními kamerami nazývaly nejlepším přítelem, odmítly poskytnout jak politický azyl, tak i péči na svých klinikách. Lewis se domnívá, že právě podobné postupy vzbuzují smrtící kombinaci pocitů vůči USA: nenávist (podpora „loutek“ a tyranů všemi prostředky) a opovržení (chladná a pragmatická zrada letitých spojenců).

Íránský příklad se v očích veřejného mínění Středního východu stal jakýmsi prvním „prototypem“ Amerikou uplatňovaných „dvojitých standardů“. Jde o to, že v posledních desetiletích zde sílí přesvědčení o pouze verbální a pokrytecké podpoře demokracie a občanských svobod ze strany USA, protože Američané ve skutečnosti spolupracují s tyranskými, zkorumpovanými a neoblíbenými vládami v regionu všude tam, kde se jim to hodí. Tyto široce rozšířené názory však nemají šanci dostat se na jednání diplomatů, natož do médií, která jsou vesměs podrobena tvrdé cenzuře. A tak zůstaly Západem dlouho nepovšimnuty -a také podceněny. To, že byla většina teroristů útočících 11. září 2001 původem ze Saúdské Arábie či Egypta, není podle Lewise náhoda. Právě tyto dva režimy utlačující své obyvatelstvo patří zároveň mezi největší spojence USA v arabském světě.

V poslední době se však na Středním východě šíří hlubší odmítnutí všeho „amerického“. Spojené státy již nejsou viděny pouze jako imperialista nebo komplic neoblíbených režimů, ale stále častěji jako Velký Satan. Jeho největší nebezpečí nespočívá v silové politice a přímém donucování, nýbrž ve svádění popkulturou, vábení konzumem a „oblbování“ Hollywoodem. Pronikání „amerického způsobu života“, údajně založeného hlavně na materiálních hodnotách a sobeckém individualismu, je chápáno jako hlavní zdroj společenského úpadku a mravní degenerace.

Propaganda neúspěšných režimů
Příčiny vzniku a sílení antiamerikanismu -na Středním východě relativně nového fenoménu - tedy lze s orientalistou Bernardem Lewisem do značné míry odvodit z místy dramatického příběhu střetávání světa islámu a Západu, aniž bychom si na pomoc nutně museli brát Korán a náboženské koncepce islámu. Autor však v knize Kde se stala chyba? upozorňuje, že kromě okolností, za jakých muslimové „objevovali Ameriku“, mají antiamerikanismus na svědomí také zdejší režimy. Ty vesměs propagují nenávistnou ideologii namířenou jak proti svým sousedům, tak i proti bývalým koloniálním mocnostem, Izraeli a USA.

Proč se chovají podle hesla - kdybychom žádného nepřítele neměli, museli bychom si nějakého vyrobit? Politické elity v muslimském světě trpí chronickou krizí legitimity v očích svých obyvatel. Navzdory všem slibům se jim nepodařilo nastoupit cestu rozvoje, která by přinesla tolik očekávaný blahobyt a navrátila pocit ztracené mezinárodní prestiže. Prosperují pouze úzké vrstvy obyvatelstva a zkorumpované elity, které se tak stále více odcizují zbytku společnosti. Aby si v této situaci čím dál tím méně populární režimy udržely moc, omezují občanské a politické svobody a stupňují útlak obyvatel. Ale ani to často nestačí. Podle autora se mohou udržet u moci jen s pomocí umělého vytváření a popularizace nejrůznějších „vnějších“ nepřátel - jakýchsi „obětních beránků“ či viníků vlastních pochybení a původců neradostného údělu většiny obyvatel.

Je pochopitelně pohodlnější klást otázku „Kdo nám to způsobil?“ než „Kde jsme udělali chybu?“. Mongolský útok proti islámské civilizaci (13. století!), evropská koloniální expanze či současný americký „imperialismus“ jsou nejčastěji uváděné příčiny stagnace, bídy a beznaděje. Také hra na notu antisemitismu a protiizraelského nepřátelství je oblíbenou taktikou zdiskreditovaných a „zkrachovalých“ vlád. Režimy, libující si v nejrůznějších konspiračních teoriích, tak s pomocí státem kontrolovaných médií elegantně vysvětlí bídu obyvatel a vlastní neúspěchy poukazem na cizí zavinění. Takto otupí nejen ostří opoziční kritiky a umlčí hlasy volající po širokých reformách, ale také přesměrují případný hněv a agresi veřejnosti na vnější cíle a ospravedlní další utužení represí z důvodů údajného vnějšího ohrožení.

Podle amerického neokonzervativního analytika Barryho Rubina se antiamerikanismus dnes již zabydlel v politickém diskursu Středního východu natolik, že nepatří jen do ideové výbavy islamistů či nacionalistů, ale bohužel také značné části arabských liberálů, od kterých se běžně očekává, že budou Západu spíše nakloněni. V článku Arab Liberals Argue about America autor podrobně mapuje celé liberální spektrum Středního východu. Menšina liberálů, která Spojené státy akceptuje, se domnívá, že působení USA přineslo regionu více pozitivního než negativního. Někteří z nich dokonce doporučují inspirovat se Amerikou a jejím úspěchem. Ten vidí právě v odlišném přístupu k vlastní historii - na rozdíl od arabského světa jsou prý Spojené státy do značné míry schopny poučit se z vlastních chyb tak, aby je již v budoucnu nemusely opakovat. Například saúdskoarabský novinář Anas Zahid věc formuloval takto: „Příčinou našich problémů není konflikt globálního Severu a Jihu, muslimů a křesťanů nebo Arabů a Izraele. Hlavní příčinou naší zaostalosti je to, že se nejsme schopni podívat pravdě do očí a připustit si vlastní pochybení.“

Většina arabského liberálního spektra je však silně protiamerická. Ať již ze skutečného ideologického přesvědčení, z pouze populistické snahy využít antiamerický veřejný diskurz nebo z nutnosti vyhranit se vůči USA, aby nedošlo k nařčení z toho, že jsou jen nastrčenými „agenty“ Spojených států, hájícími jejich zájmy. Rubin si všímá celé řady paradoxů provázejících vztah k USA. Arabové prý Ameriku kritizují za podporu autoritářských režimů - pokud však USA tlačí na demokratizaci regionu, ihned je viní ze zasahování do státní suverenity a vnitřních záležitostí zemí. Ti, kteří stojí v dlouhých frontách na americká víza, se zároveň většinou radují z katastrof, které Spojené státy postihnou. Nereálné jsou údajně i neustálé výzvy k bojkotu amerických firem, protože narůstá závislost na importu zboží z USA. Jenom škoda, že si autor podobně obšírně nevšímá také rozporů samotné politiky Washingtonu vůči islámskému světu. Ale to patrně jako neokon nemá tak úplně v popisu práce.

***

Arab Liberals Argue about America Middle East Quarterly, Winter 2006 (dostupné na www.meforum.org). The Crisis of Islam. Holy War and Unholy Terror Bernard Lewis The Modern Library, New York 2004, 184 strany. Kde se stala chyba? Vliv Západu na Střední východ a jeho následná odpověď Bernard Lewis V překladu Ladislava Dlabala vydal Volvox Globator, Praha 2003, 216 stran.

Začalo to vlivem německé filozofie líčící Spojené státy jako zemi bez kultury. Pokračovalo „dvojitými standardy“, které USA uplatňují na Blízkém východě, a protiamerickou propagandou neúspěšných režimů, které potřebují nepřítele. Nakonec tu stojí Velký Satan.

Největší nebezpečí Velkého Satana nespočívá v silové politice a přímém donucování, nýbrž ve svádění popkulturou, vábení konzumem a „oblbování“ Hollywoodem

O autorovi| Karel Černý, sociolog

25. 08. 2007, Lidové noviny, Karel Černý

© 1991-2024 VOLVOX GLOBATOR
Vytvořilo a spravuje studio LAMA

Počet přístupů na tuto stránku: 6651