Ruský experimentální básník Daniil Charms coby současník Zoščenka, Averčenka i Lunce prožil svůj život v první polovině dvacátého století. Byl oficiálním režimem pronásledován, několikrát vězněn a zemřel předčasně v roce 1942 v jednom ze sovětských vězení. Rehabilitace se dočkal posmrtně v roce 1956. VLADIMIRU GLOCEROVI se podařilo v roce 1996 odjet do Venezuely a zaznamenat vzpomínky manželky Daniila Charmse Mariny Malič, nyní Mariny Durnovo, do knihy Marina Durnovo. Můj muž Daniil Charms (přeložila Michaela Pešková, Volvox Globator, 2005, 128 stran, 199 Kč). Knize by bylo možné vyčíst, že vzpomínky v ní nejsou logicky uspořádané, že jsou útržkovité, navíc, že kniha není především o Charmsovi, ale o Marině, protože mapuje její život až do devadesátých let dvacátého století. Přes to všechno jsou vzpomínky Mariny velmi cenné. Právě z jednotlivých konkrétních vzpomínek se vytváří celkový pohled na sovětské Rusko, na život velkého umělce, který žil se svou ženou na pokraji bídy. Marinu smrt manžela velmi zranila, ale dále musela bojovat o svůj vlastní život. Přežila blokádu Leningradu, německé zajetí, pololegální život ve Francii a nakonec emigrovala do Venezuely.
