Mezi kočkami a uměním panuje hluboká spřízněnost. Asi málokteré zvíře tolik inspirovalo spisovatele a malíře - Baudelaire, Malevič, Balthus, Hrabal, a dokonce i Blake, jehož slavný tygr taky vypadá jako obyčejná kočka... Řada je nekonečná. Kočka je často obdivována ze stejných důvodů, z kterých se psem opovrhuje. Autoři opěvují její čistotu, eleganci, samostatnost, ale i dravost, nesmiřitelnost, vychytralost a krutost. Stejná polarita vládne i knize dalšího obdivovatele kočkovitých šelem Williama S. Burroughse (1914 až 1997), jehož krátkou prózu Kočka v nás v překladu Martina Šilara vydalo nakladatelství Volvox Globator. Burroughs je u nás znám hlavně jako autor Nahého oběda, výjimečné, leč nemilosrdné a leckdy až nesnesitelně pronikavé knihy, o které se hodně mluví, aniž by se skutečně četla. Tuto knihu naneštěstí neustále provází příchuť skandálnosti, a to i půl století po jejím vzniku, kdy vše šokující už dávno vyvanulo. Zapomíná se přitom dost často na to, že její autor patří mezi nejzajímavější americké spisovatele 20. století - rozhodně literárně podnětnější než například Kerouac či Bukowski. Ti se přízni českých nakladatelů těší už dlouhou dobu, Burroughs zůstává v pozadí. Vydání Kočky v nás lze tak mimo jiné chápat i jako krůček k jistému urovnání - malý, neboť jde o takovou drobnost, leč významný: představuje čtenáři Burroughse i z jiné stránky, než jak jej zná právě z próz Nahý oběd nebo ještě dříve vydaného Feťáka (obě knihy ve znamenitých překladech Josefa Rauvolfa).
Vyznání i metafora Krátký Burroughsův text lze číst v několika rovinách. Jednak jako prosté vyznání lásky k tvorovi, s nímž autor pociťuje jistou spřízněnost, ale také jako metaforický esej o moderní morálce, v němž autor nahlíží dávný protiklad psa a kočky nietzscheovským pohledem: kočka se mu jeví jako tvor stojící mimo dobro a zlo, jako naprostý skandál z hlediska jakékoli kolektivistické morálky a stvrzení absolutního, sobeckého, leč zároveň esteticky velmi působivého individualismu. Četné kočičí příběhy, které autor v knize načrtává, však jasně ukazují, že kočka ve svém boji s institucemi, s morálkou, se psem a člověkem není vždy vítězem, ba naopak. Nicméně právě jistá lhostejnost k vlastnímu osudu je jen stvrzením jejího základního životního postoje. Ať už budeme číst tuto knihu jakkoli, je nutné neztrácet ze zřetele, že patří do určitého kontextu. Zde vyslovené myšlenky, často útržkovité a někdy jen naznačené, je třeba chápat v rámci celého autorova díla, jež se kromě značné jazykové invence a citlivosti vyznačuje i vysokou myšlenkovou pronikavostí. A taky provokativností - Burroughs dokázal velmi přesně pojmenovávat určující fenomény moderního světa a často to činil právě s takovou krutou rozkoší, s jakou si kočka pohrává s myší. Jeho apoteóza kočičí morálky a antihumanistická obžaloba společnosti jsou tak jen logickým vyjádřením myšlení, které příslušnost k lidskému druhu bralo jen jako nevyslovitelnou poskvrnu. Pravda, na takovém myšlení lze asi jen stěží budovat nějaký systém, poklidnou společnost - ale vždyť kočky žijí v neustálém boji. Vydání Kočky v nás je celkem i aktuální, neboť pražský dubnový Festival spisovatelů bude věnován právě dílu Williama Burroughse. Tato hezky napsaná (a dobře přeložená) kniha je tím nejlepším pozváním k dílu autora, jenž je občas velmi obtížně přístupný.
Hodnocení LN: *** William Burroughs: Kočka v nás Přeložil Martin Šilar Volvox Globator, Praha 2002, 97 str.
